Práce v lesní školce pro mne představuje zajímavou návaznost na mého celoživotního koníčka, kterým je skauting. Na můj první tábor v Lošově mě vytáhla mamka, když mi byly dva roky. Tématem byl Král Artuš a jeho rytíři – moc si z něj nepamatuji, ale celý život mě provází již zlidovělá historka o tom, jak jsem tam v hlubokém blátě utopila své  fešácké gumáčky, které již nikdy nikdo nespatřil. Tato tragická událost mě však nezlomila a s nástupem do první třídy získal skautský oddíl nového plnohodnotného člena.
A tak se ze mě stal skaut mezi jehož superschopnosti patří, že dokáže poznat sever podle lišejníku, morseovku ovládá i poslepu, rozdělá oheň z březové kůry, protože ta hoří i mokrá a bezhlavě chodí po jakýchkoliv fáborcích na které narazí…
Mezi další kratochvíle, které mi činí radost patří folkový zpěv, hra na kytaru a v současné době se seznamuji se záludností mandolíny.

Jsem vášnivý čtenář knih, sledovač filmů a Cimrmanolog samouk.
Ve vztahu k Cimrmanově filozofické škole Externismu zastávám postoj Vulgárních materialistů.

Kromě Cimrmana je pro mne autorem číslo jedna Terry Pratchett, jehož laskavý humor, hravost a fantazie mě inspirují.

Oblíbené motto: „Život je proces, při němž zjišťujete, jak daleko můžete v tom či onom zajít, i když pravděpodobně i v hledání toho, jak daleko můžete v tom či onom zajít, můžete zajít příliš daleko.“
 – Terry Pratechtt –