S trpaslíky do hor

U moře je základem úspěchu mělký přístup do vody, písek, opalovací krém, hřiště, další děti a kvalitní kniha s čokoládou, abych se nerozplakala nudou. I tak to vydržím maximálně 3 dny. Rodinná dovolená u moře mě zkrátka nebaví, toužím každou buňkou po horách, vlnité krajině a nekonečném množství odstínů zelené. Jsem totiž chodec.

Na příští rok pro Vás tedy chystám týden v horách pro rodiny s předškolními dětmi. Vyrazíme za výhledy do Alp.  Zkusím vás trochu namotivovat.

Pokud jste jako já, chodili do hor „před dětmi“, vězte že s dětmi to bude úplně jiné a některá horská dobrodružství jsou minimálně pro matky na pár let v nedohlednu. Pokud tedy nepatříte mezi outdooráky, kteří i na běžkách připoutáni k vozíku vybruslí všechny kopce a s dítětem v krosně zvládnou i ferratu. I tak ale nastane okamžik, kdy se dítko postaví na vlastní nohy a postaví si i vlastní hlavu. Pak ani nabušený tatínek nestačí. Nastává totiž životní období, které vystihuje heslo „cesta je cíl“. Vrcholy je třeba hledat jinde a jinak 🙂

Budete zaručeně a přirozeně praktikovat mindfullness. Dovednost, za kterou firmy investují do svých zaměstanců desetisíce, získáte skoro zadarmo. Budete vnímat mravenečky, každou kytičku, kamínek, rozeznáte různé odstíny horských krav a kamínků a v každém mraku něco uvidíte. A zvládnete to dokonce i za poskakování do rytmu Já mám koně, vrané koně a prší, prší, jen se leje …

Po vrcholech a výkonu toužící tatínky tedy raději nechte doma. Stejně tak i muže, kteří touží po pohodě a vlastním rytmu a nejsou ochotní dělat rodinnou mulu. Najít trasu, která bude bavit všechny je totiž dost náročné.

předloni jsem vyrazila s dětmi na Srí Lanku. Byla to poslední možnost, jak mít jednu letenku zadarmo. Do dvou let totiž většina leteckých společností nabízí letenku pro dítě ( na klíně) zdarma. Letět někam se třemi dětmi se totiž dost prodraží. Srí Lanku jsme projeli za měsíc skoro celou. Došlo i na to moře. Měla jsem jeden společný batoh, kde většinu místa zabrali omalovánky, autíčka, pastelky, mašinky a bublifuk pro případ největší nouze. Zvenku batohu jsem to korunovala přidělaným záchodovým prkýnkem.

Místo v batohu je totiž předem dané. Na prvním místě jsou věci opravdu nejnutnější a zbylé místo zabere cokoliv, co dokáže alespoň na půl hodiny potěšit dítě. Však i ponožky mají dvě strany a vyprat se dá kdekoliv. Důležité je mít rychloschnoucí materiál a věc, která lze použít jen pro jeden účel, je zbytečná věc. Dovednost, kterou oceníte právě při turistice s dětmi je kreativně minimalistické balení.

Děti unesou maximálně batůžek (doporučuji 6l s prsním popruhem značky Boll. Hezký, kvalitní, český) se svačinkou, sáček na kdeco, kapesníčky a pláštěnku. Takový sárong je například představitelem minimalistického kreativního vybavení. Používám ho jako šátek kolem krku, šaty nebo sukni, deku pro děti na přikrytí, stříšku před slunkem, v autě do okna na zastínění, na trávě jako podložku a je příjemnější než kde jaký ručník. Bonus na závěr – do rána je suchý 🙂

Motivačně se vždycky hodí zdravá sladkost na vrcholu nebo na nudné rovince. Po kapsách mít v pohotovosti brusinky, oříšky, jablíčka a cokoliv dalšího k jídlu, když přichází smrtící hláška „bolí mě nožičky“ nebo “ to je moc dalekoooo“.

A samozřejmě manduca na poponášení, když se blíží spánek. Vyspalé a najezené dítě a dobře zvolená trasa je základem úspěchu každého treku. Spokojené dítě= spokojená máma. Díky pestré pěšince (klikatá, měnící se terén, říčka, šišky, kameny, kořeny, krávy, kytičky, jeskyně, žebříky … ) zvládnou tříletí trpaslíci i 9 km za den a nějaké to převýšení k tomu.

Překvapivě děti na tento výlet do těď rády vzpomínají a občas si sbalí batůžky s tím, že chtějí zase na velký výlet. Nicméně letět někam se třemi trpaslíky už je vyšší dívčí, takže místo velkého výletu jsme letos jeli k velkým horám do Itálie.

Obíhat obchody a nakupovat výbavu na turistiku pro děti a s dětmi, jako např. merino pro kojící, stan, kde rodina přežije bezújmy i pár dní deště, spacáčky, botičky, kartuše na vaření, atd. je bez hlídacích babiček totálně nemožné. Zachránil nás Decathlon se svým heslem „děláme sport dostupnější“, kde se v devět večer dá koupit úplně všechno i pro turistiku s trpaslíky.

 

Cesta po Evropě autem má rozhodně své výhody. Noční přesun se spícími dětmi (= spokojená máma) a nevyspalým řidičem (=táta), znamená, že tatínek má druhý den stejné tempo jako děti a nemá sílu brblat, že se jde pomalu a pořád se svačinkuje. 
Pro zpestření a oživení vzpomínek na backpacking a spaní na divoko, jsme zvolili stanování v rodinném stanu v babyfriendly kempu a s děstským hřištěm na dohled od stanu. Nicméně elektřinu a vodu jsme dost ocenili. Stejně jako nafukovací matraci. Kempování není přežívání.

V Dolomitech je spoustu pestrých pěšinek a lanovka má úspěch i za deště. Stejně jako každé refugio, kde mají kávičku a pivko (= spokojený táta). Říčky a jezírka jsou studené jen pro maminky. Louky plné různobarevných kytiček, pasoucí se krávy, vojenské zákopy, svišti, jezírka , atd. to vše funguje jako motivace pro dětské hlavičky a děti utíkají, skáčou, ťapou …

A magická věta „zmrzlinu dostane ten, který celý den pěkně poťape“ nahradí i ten bublifuk. Funguje to i za deště. Tablety jsou najednou v zapomnění, děti znavené ale spokojené, usínají ve spacáčku. Pro rodiče svítá naděje večera u italského vína a sýra.

Většinou ale jeden z nás usnul s dětmi a ve tři ráno si šel dát teplou sprchu v absolutním tichu spícího kempu. Kopce nekopce, děti i tak vstávají v půl sedmé.

Energii z hor jsme rozhodně načerpali a dětem zase o kousek víc přiblížili možnosti aktivit v přírodě.

Tak co, vyrazíte příští rok taky?