Zuzka o sobě

Jsem bytost nadšená životem. Jsem také průzkumnice světa kolem nás a prožívat  toto objevování s dětmi je fascinující.

Pocházím z Valašska a své dětství jsem strávila hrami na loukách, běháním po kopcích, brouzdáním v potoce, válením v seně a lezením po stromech. Až později mi došlo, že zdaleka ne každý má takové  zážitky. 

Po ukončení vysoké školy mě lákalo poznat svět za hranicemi naší země a odletěla jsem do USA, kde jsem 10 let žila. Poznala jsem jinou kulturu, jinou přírodu a poznala jsem také, že lidé na celém světě se více podobají, než odlišují. Domů jsem si přivezla jedno silné poznání: že naše kultura, krajina a schopnosti lidí je velké bohatství, které jsem dříve neviděla.

Vystudovala jsem obor Učitelství pro 1.ST ZŠ na Univerzitě Palackého v Olomouci. Společnost dětí mě provázela na všech mých životních cestách.  Jako studentka jsem vedla dětstké tábory, jsem instuktorka dětského lyžování a dětského plavání, hlídala jsem děti ve Velké Británii. Také později v USA jsem učila český jazyk děti z tamních českých rodin. Tato zkušenost mi mimo jiné ukázala, jak bohatý a také složitý náš rodný jazyk je.

Ráda  a často si zpívám a hraju na všemožné i nemožné hudební nástroje, hraju obstojně na kytaru, ale o moc raději  tvořím zvuky a rytmy tím, co příroda kolem právě nabízí.

Mám ráda procházky lesem, čtení knížky , dobré jídlo, pohodu  a společný smích, ale i klidné okamžiky, kdy si jen tak lehnu do trávy a prostě jsem.

Miluju chvíle, které vzniknou spontánně a najednou jsme s dětmi uprostřed tvoření skřítkovské vesnice z všelijakých přírodních materiálů, fantazie jede na plné obrátky, kolem zvoní smích. Ta chvíle je opravdová a kouzelná  a všichni v ní společně tvoříme a prožíváme hezké pocity. To je do života myslím moc důležité. Prožívat příjemné zážitky a pohodové chvíle je základem spokojenosti. V prostředí přírody se takto můžeme spolu učit a růst.

Lesní školka Sofisa mi poskládala dohromady dílky mojí momentální životní mozaiky. S dětmi  a v přírodě jsem tu správně. V přírodě je svět takový, jaký má být. Vše má svůj smysl a své místo.  Přeju sobě i dětem takový svět zažívat, abychom ho v sobě nesli, kamkoliv nás životní cesty povedou.

Dětí dávají jasně najevo, že nechtějí sedět v klidu a poslouchat. Chtěji si sami ohmatat svět a zažít ho na vlastní kůži. A já jim rozumím a chci být u toho s nimi.

Nejlepší je, že v lesní školce děti nemusí čekat na prázdniny, aby prožívaly svá dobrodružství. Prožívají je  každý den!

Jsem vděčná , že můžu být dětem průvodkyní  situacemi, které jsou často obohacením pro mě samotnou.  Společný čas s dětmi nás všechny učí jak najít společnou řeč , jak zažívat pohodu, nebo jak překonat nepohodu.  Denně se učíme, jak mít vzájemný respekt, a v mnoha situacích nám místo spousty slov pomáhá obyčejný úsměv a partnerský přístup. A také už  vím, že jasnost a důslednost v komunikaci pomáhá vzájemnému porozumění.

Děti nejsou ani „malí dospělí“, ani „prázdné nádoby“, které lze naplnit libovolným druhem výchovy. Jsou to osobnosti, k nimž je třeba přistupovat individuálně.“

Marie Montessori