Dětství jsem strávila v kopcovité krajině Jizerských hor v turistickém oddíle Kletr.  To, co jsem se naučila a zažila v oddíle mi pomáhá celý život a naučila jsem se tam více než na  gymnáziu.

Hodně jsem cestovala po světě, ale spíš než města a památky mě přitahovala nepopsaná krajina, výhledy, ticho, různé odstíny zelené …  To mi zůstalo dodnes. Pohled na krajinu bez lidí, aut, domů mě nabíjí a relaxuje zároveň. Největší blaho zažívám, když u toho mohu chodit, ideálně celý den až do únavy a probudit se uprostřed liduprázdné krajiny.

Jsem totiž chodec.

Dokonale mě vystihuje motto:“ „jsme tím, co si myslíme a ze svých myšlenek stavíme svůj svět,“  

Jsem totiž snílek.

Ráda a často si představuji a většinou všechno v těch hezčích barvách a odstínech. Možná proto, jsem přestala nosit brýle – věřím, že každý vidí to, co jeho srdce unese.  A tato změna mi pomohla si udržet optimistický náhled na sebe sama a život kolem mně.  Přepínám mezi intenzivním přítomným okamžikem do intenzivních představ a vizí.

Věřím v dobrosrdečnost lidí a tomu,  když si člověk z celého srdce něco přeje, tak se celý vesmír spojí, aby se mu to splnilo. Vesmír se kvůli mně spojil často 🙂 Věřím, že když jsem na správné cestě, tak to poznám skrze situace, které zažívám a lidi, které potkávám.

Většinu života jsem se věnovala vzdělávání dospělých v oblasti sebeřízení a zdravého životního stylu jako trenérka a lektorka.  Na seminářích a workshopem jsem cítila smysluplnost, přesah a seberealizaci.

A pak to přišlo.

Moje tři děti mi postupně obrátili život vzhůru nohama.  Už nevím, jestli jsem skřivan nebo sova. Dávno nelezu po skalách, přestala jsem se potápět s přístrojem  a jezdit na snowboardu.  Vybírám si komu a čemu věnuji svou energii a pozornost. Dobrodružství a seberealizaci nacházím v projektech jako je tento  a snažím se do něj vložit vše, co jsem se doposud naučila a zažila a čemu věřím.