Ve škole dáváme minimální prostor klasické frontální výuce, spíše pracujeme se žáky projektově v blocích a věnujeme se průřezovým mezipředmětovým tématům, aby se děti učily chápat a vnímat svět kolem sebe v souvislostech. Prakticky to vypadá tak, že se s dětmi se vydáváme na přírodovědné průzkumy a věnujeme se environmentálním tématům ad hoc, protože v rámci výuky uplatňujeme metody vzdělávání založené na těchto principech:
- Škola hrou, situační a zkušenostní učení
- Bezpečné respektující prostředí
- Všestranný rozvoj osobnosti s důrazem na zdravý udržitelný životní styl
- Nástroj cílené zpětné vazby
- Učení přírodou a v přírodě
Jsou realizovány diskuze, simulace, hraní rolí, projekty, experimenty a laboratorní práce, seminární práce, referáty, exkurze a praktické činnosti.
Přírodní škola Sofisa je zapojena do programu Ekoškola, což vnímáme jako příklad dlouhodobého, průběžného, školního a projektově zaměřeného programu v oblasti EVVO.
Program zahrnuje strategii tzv. místně zakotveného učení, tj. má přesah do místní komunity, ale hlavní jádro se odehrává ve školním prostředí a spočívá v zapojení žáků do ekologizace školy. V programu si žáci společně s pedagogy určují cíle (např. žádoucí míru snížení spotřeby vody) a pak společně hledají prostředky k jejich dosažení.
Program Ekoškola podporuje ekologický princip 5R (rethink, reduce,reuse, repair, recycle), který propaguje zřizovatel Přírodní školy Sofisa a skrze zapojení do programu Ekoškola je můžeme se žáky dále rozvíjet.
Vedle programu Ekoškola se zaměřujeme na místně zakotvené učení, které představuje poměrně široký metodický rámec, který spojuje několik základních principů. Těmi jsou důsledné využívání místního prostředí pro výuku širokého spektra témat napříč školním kurikulem, důraz na projektovou výuku, která je spjatá s místními potřebami a kontextem, a partnerství mezi školou a místními organizacemi a komunitou. Praxe potvrzuje, že místně zakotvené učení má pozitivní dopady například na občanskou angažovanost žáků, množství času stráveného venku, odpovědné chování, zapojování do komunitních akcí a rozhodovacích procesů.
Místně zakotvené učení naplňuje zároveň rysy vzdělávání pro udržitelný rozvoj – tedy vzdělávání, které:
- rozvíjí schopnost zvládat a aktivně ovlivňovat změny
- je zaměřené transdisciplinárně na porozumění vzájemné propojenosti společenských a přírodních, lokálních a globálních, minulých a budoucích procesů
- je postavené na praktickém kontaktu s místem a světem
- umožňuje zapojení do rozhodování o učení i světě (participativní vzdělávání)
Zmíněné oblasti a témata zpracováváme podle Kolbova cyklu zkušenostního učení. V první fázi sdílí zkušenosti a reflektují je, ve druhé si vytváří imaginativní obraz probíraného konceptu a dozvídají se k němu další informace, ve třetí fázi procvičují související kompetence a dále s nimi experimentují a v poslední své kompetence precizují a aplikují do reálného světa.
Naplňujeme princip učení přírodou a v přírodě :
- Výuka probíhá venku: nestudujeme z knížky to, co máme za oknem. Ve výuce je kladen důraz na prožitek. To, co si lze prohlédnout zblízka a bezpečným způsobem vyzkoušet na vlastní kůži, si děti opravdu vyzkouší. Jeden den v týdnu je věnován celodenním projektům (výlety či exkurze, projektový den ve venkovní učebně).
- Rozvíjení vnímavosti k zákonitostem přírody a jejím cyklům. Poznáváme živé i neživé součástí přírody a sami sebe, jako nedílnou součást přírody a dění v přírodě.
